Nováček v Senátu a egyptolog mluví o útocích poraženého Hilšera a o tom, jak skloubit archeologii a politiku.
Ozániku civilizací jsem nikdy nemluvil a pana Křetínského v životě nepotkal,“ reaguje egyptolog a nový senátor MiroslavBárta na ostrý útok poraženého Marka Hilšera. V Senátu pro něj bude klíčové bojovat za kvalitní školství a fungující demokracii.
Boj proti klientelismu a korupci prohrál s teoriemi a pohádkami o zániku civilizací. Takhle na váš účet okomentoval svou prohru v senátních volbách Marek Hilšer. Překvapilo vás, jak zaútočil?
Můžu se tomu jen usmát, a pokud to mám komentovat, tak bych jen každému, koho tato problematika zajímá, doporučil, aby si ode mne něco skutečně přečetl a nešel jen po novinových titulcích. V životě jsem nemluvil o zániku civilizací, ale o tom, jak upadají a zase rostou.
„Když se postavíte developerské mafii a oligarchům, tak s tím může občanský kandidát bojovat těžko.“ V těchto slovech Hilšer naznačuje vaše propojení na vlivné lidi. Co k tomu řeknete svým voličům?
V kampani se mluvilo konkrétně o panu Křetínském (Hilšer naznačil, že za Bártou stojí – pozn. red.). Já ho nikdy nepotkal, znám ho jako většina lidí jen z nějakých rozhovorů nebo článků. A pokud jde o kategorii občanského kandidáta, všichni lidé, kteří mají odvahu kandidovat do parlamentu, jsou občanští kandidáti a jde jen o to, odkud mají podporu. V případě pana Hilšera byla velmi jasná od Pirátů, a to jak politická, tak finanční. Takže já vlastně jeho argumentaci o nezávislosti dodnes nerozumím.
Jaká bude v souvislosti s politickým mandátem vaše další role v české egyptologii, kde působíte jako ředitel naší koncese v Abúsíru? Předáte své kompetence nebo jejich část kolegům?
Otázka je na místě, nicméně už ji mám roky vyřešenou, protože mou pravou rukou je doktor Mohamed Megahed, který do našeho ústavu kdysi přišel z Egypta, aby si u mě udělal doktorát. Dnes mě v každodenní agendě v Egyptě zastupuje. Nyní je tam už od začátku září a já tam pojedu asi na čtyři dny na inspekci a na jednání s egyptským ministerstvem pro památky, protože sedím v komisi, která hodnotí práci týmu pracujícího v Cheopsově pyramidě v Gíze. Díky tomu, že česká egyptologie nestojí jen na mně, ale na řadě vynikajících lidí, nemusím mít strach, že by v Egyptě došlo k nějaké diskontinuitě ani že bych svou práci neskloubil se Senátem. Bude to stejné, jako když člověk dělá starostu nebo přednostu kliniky nebo má na starost pekárnu. Bude to podobné, jako když jsem zastával funkci prorektora na univerzitě. Jde jen o to vše si poskládat do nějakého smysluplného harmonogramu bez zbytečných prostojů.
Staroegyptská civilizace a egyptologie jako obor jsou pro lidi atraktivním tématem. Spoléhal jste na to, že si vás jako egyptologa voliči všimnou spíš než vědce běžnějšího zaměření?
Na to jsem nesázel. Egyptolog, archeolog, vědec jsem byl vždycky. Nebyl v tom žádný kalkul. Díky své profesi a srovnávacímu studiu civilizací minulých i současných jsem získal povědomí o tom, jak fungují společnosti, a tyto znalosti spolu s mou teorií sedmi zákonů bych teď chtěl využít ve prospěch naší země. Ve svém věku a v této fázi kariéry jsem se rozhodl udělat krok jiným směrem proto, že mám rodinu, děti a chci, aby žili ve světě, který bude lepší, než je ten náš současný.
Jak na vaše politické angažmá nahlížejí sami Egypťané? Česká koncese v Egyptě patří k největším, jakou kdy zahraničnímu týmu propůjčili, a je zasmluvněná na vaše jméno. Neobávají se nyní, že už pro vás osobně nebude prioritou, protože budete mít i jiné úkoly?
Teď v říjnu budu mít v Egyptě schůzku se Zahi Hawassem (slavný a vlivný egyptský egyptolog, bývalý ministr pro památky – pozn. red.), který už mi psal a gratuloval. Asi má trochu starosti, protože býval ministrem a ví, co to obnáší. Ale být ministrem a být senátorem jsou samozřejmě dva diametrálně odlišné světy. Pro lidi vlastně může být inspirací, když vidí, že zvolením lidmi v jeho obvodu získal egyptolog legitimitu, aby své znalosti a zkušenosti uplatnil ve prospěch své země. Viděl bych to tedy spíš pozitivně. Mimochodem, my přece máme na mnohem víc, ale brání nám právě ten český negativismus a skepse.
Co chcete v Senátu prosazovat v první řadě?
Pro mě je přirozeně zásadním tématem vzdělávání. Ale nemyslím jen univerzity a vědu, ale především základní a střední školy. Tam se vychovávají lidé, kteří jednou ponesou demokracii a občanskou společnost dál. Kvalitu fungování demokracie určujeme my všichni svými postoji a ochotou převzít zodpovědnost, nebo ji naopak hodit na zem a šlapat po ní. To se mimo jiné projevuje tím, jestli jdu k volbám. Je to nástroj, skrz nějž jako občan můžu říct, jak chci, aby se naše země vyvíjela. S tímhle jsme na tom dost špatně. V mém obvodu přišlo 15 procent voličů ze sta, to je tristní. Ale není to chyba lidí, je to tím, že politika se pro ně stala do značné míry nesrozumitelnou, mají problém v ní najít něco, co se týká jejich života. Myslím si, že lidé, kteří jsou v politice, by měli vysvětlovat, že politika v duchu starořeckého správa věcí veřejných nebo správa konkrétní polis je důležitá pro každého. Druhou věcí je pro mě udržitelnost, což je věc, kterou se s týmy zabývám už roky a můj poslední výstup jezdí po celé České republice – jde o venkovní výstavu Civilizace a udržitelnost, která je zdarma. Ať už u konceptu Green Dealu dojde k jakémukoli posunu v jeho naplňování, je evidentní, že potřebujeme pracovat na tom, abychom na jedné straně mohli růst, ale na druhé straně abychom byli šetrnější k této planetě. Týká se to recyklace, oběhové ekonomiky, plýtvání potravinami, šatstvem či zdroji obecně. A zase jsme u vzdělanosti, protože čím víc bude společnost vzdělaná, tím se bude chovat udržitelněji.
Stačí však samotný Senát na to, aby zrovna toto významněji ovlivnil?
Kdo si přečte ústavu, zjistí, že exekutivních možností senátor fakticky moc nemá. Může mít legislativní iniciativu, může předkládat návrhy zákonů, i když je to podstatně složitější než ve Sněmovně. Ale senátor z povahy svého postavení by měl komunikovat i se Sněmovnou. Takže to přemostění se dá najít. Také by měl reprezentovat zájmy svého okrsku, komunikovat s radnicemi a zkoušet najít podporu pro řešení jejich problémů v Senátu. Tím se dostávám k tomu, že mikro a makro ve společnosti úzce souvisí.
Senát tu přece není od toho, aby řešil lokální problémy.
Ale vezměme za příklad třeba velký problém s airbnb na Praze 2, kde jsem kandidoval. Radnice ho nikdy nemůže sama vyřešit, je to celospolečenský problém. Nebo třeba způsob, jakým developeři přistupují k území, kde chtějí stavět. Aby byla rozumná proporce mezi množstvím bytových jednotek, sociálním venkovním prostorem, obslužností, občanskou vybaveností včetně mateřských a základních škol. Potřebujeme, aby si developeři osvojili koncept Bati, který je tu sto let. Pokud chce být korporace uznávaná, musí reflektovat místní potřeby, podmínky a náhled na to, jak to tam má vypadat, a neprosazovat své zájmy na sílu, protože to vede ke konfliktu.
Jak si představujete svůj první den v Senátu? Přicházíte spolu s ostatními nováčky doplnit Senát, ale je fakt, že s vašimi teoriemi o růstu a úpadku civilizací se nemusí ztotožnit každý. Sám říkáte, že kapři si svůj rybník nevypustí.
Jsem tam nový, tak se sluší naslouchat a seznamovat se, a ne začít něco vykřikovat. Ale myslím, že v tom, co říkáte, jste trochu příkrá, protože senátoři a senátorky jsou lidé, kteří za sebou obvykle mají nějaký významný životní příběh a jsou schopní nadhledu, takže bych je nepodceňoval. Sám jako senátor toho moc nezmůžu, takže jsem požádal o vstup do klubu Starostů a myslím, že postupně toho budu moci dělat víc a víc. Ale bez získávání podpory a vysvětlování to samozřejmě nepůjde.
Dovedete si představit, že z pozice senátora budete moci pro fungování svého oboru, tedy české egyptologie, zprostředkovat jistější nebo významnější financování?
Peníze, které naše egyptologie má a v Egyptě slouží i na obnovu památek, nepocházejí jen z České republiky. Velké částky jdou z mezinárodních grantů. A protože Senát nemá přímý vliv na schvalování státního rozpočtu, tak to nepřipadá do úvahy. Proč by vlastně mělo? Ale samozřejmě to, že jsem senátor profesí egyptolog, může přitahovat pozornost a hrát významnou roli v propagaci oboru. Upřímně řečeno, rád bych se dožil toho, že tady ve výhledu třeba šesti let uděláme výstavu, jako byli Sluneční králové v Národním muzeu. Tato světově unikátní výstava bohužel přišla do doby, kdy se střídaly vlny covidu.
Autor: Ivana Faryová vedoucí pražské redakce MF DNES