O změnu mysliveckého zákona se minulé vlády pokoušely už šestkrát – bezvýsledně. Pohár trpělivosti přetekl a začalo se hledat akutní řešení alarmující situace. Podle našeho senátora Petra Štěpánka má k dokonalosti stále ještě daleko.
Zákon již prošel rezortním připomínkovým řízením, Legislativní radou vlády a míří do Poslanecké sněmovny. „Myslím, že velmi brzy přijde do prvního čtení, protože je tlak na to, aby se to v tomto vládním období projednalo a nějakým způsobem schválilo,“ říká senátor Petr Štěpánek v rozhovoru pro INFO.CZ. S některými změnami v mysliveckém zákoně souhlasí, jiné ostře kritizuje.
Co se především mění novým mysliveckým zákonem? A proč je změna potřeba?
Zvýšené stavy zvěře způsobují obrovské škody v lesích a na polích. Situace se místy stává neúnosnou. Bohužel, pořád se tak nějak „laškovalo“, nebralo se to moc vážně, což nakonec vyústilo ve velkou vlnu odporu jak u zemědělců, tak lesníků. Na většině území totiž neexistovala přirozená obnova lesa a i nově vysázené porosty byly spárkatou zvěří likvidovány.
Stanovení počtu odlovené zvěře by mělo být nově definováno podle škod způsobených v lesích. To je indikátor, který budou sledovat pracovníci Ústavu pro hospodářskou úpravu lesa. Budou schopni říct, jak to vypadá se spárkatou zvěří v dané lokalitě a kolik a čeho by se mělo lovit.
Na tomto bodu panuje všeobecná shoda. Jiné části novely ale vzbuzují velké vášně…
Toto je jedna ze zásadních věcí, veskrze pozitivní a řekl bych, že okolo ní panuje shoda, přestože jsou tam ještě určité nejasnosti, například v případě polních honiteb, kde je málo lesů, ale metodiku dokáže ministerstvo zemědělství připravit a nastavit.
Co však může být podle mě velkým problémem, je neshoda, dokonce bych řekl, že někdy i agrese mezi myslivci a zemědělci. Ze strany vlastníků zemědělské půdy vznikl velký tlak na zmenšení minimální plochy honitby.
V čem přesně spočíval jejich spor?
Někdy se stávalo, že myslivci neměli úplně zájem redukovat počet zvěře proto, aby ji mohli lovit. Chtěli si udržovat dostatečný stav zvěře, aby měli pořád co střílet. A když to vyloženě přeženu, myslivci chtěli té zvěře hodně a zemědělci co nejméně. Velmi rozumím zemědělcům, že se bouří, že je potřeba lovit a že je potřeba myslivce k tomu donutit.
A bohužel se stalo to, co je problémem v každé společnosti, kde není dohoda a jde se potom až na hranu a přežene se to. Vznikl obrovský tlak, který spočívá ve snížení minimální výměry honitby. Dnes je to 500 hektarů, v návrhu je 250 hektarů. Osobně s tímto snížením nesouhlasím.
Co změna výměry způsobí?
Za Rakouska-Uherska byla minimální výměra 112 hektarů, protože tenkrát se lovila především takzvaná drobná – zajíci, bažanti, koroptve. Dnes, až na výjimky, tahle drobná z krajiny z mnoha důvodů zmizela. Tehdejší výměra byla pro tuto drobnou zvěř dostatečná.
Kdežto například černá zvěř (divoká prasata) má své teritorium kolem 600 hektarů. A jelen třeba i přes tisíc. A jestliže se chceme bavit o té výměře honitby, je to především proto, aby se tam nějakým způsobem dal provozovat chov, který redukujete nebo držíte. Proto bych spíše uvítal, abychom se bavili o tisíci hektarech, ať se skutečně chov dá nějakým způsobem přizpůsobovat.
Ale místo toho jdeme na polovinu ze stávající plochy, na 250 hektarů. A to je podle mě chyba. Protože kdyby se tohle stalo, jednotliví pronájemci honiteb by se snažili tu zvěř přitáhnout k sobě, například krmením.
A byl by v tom obrovský chaos, kde jaká zvěř páchá ty škody, za které je odpovědný pronajímatel dané honitby. Kdo to vlastně způsobil. To by byl obrovský mumraj. Takže i přestože je to vládní návrh a já jsem senátor za hnutí STAN, které je ve vládní koalici, s tímto zásadně nesouhlasím. A kdyby to takto mělo přijít do Senátu, jsem připraven iniciovat pozměňovací návrh.
Kdo hlavně lobuje za výměru 250 hektarů?
„Čertovo kopýtko“ vidím v tlaku zemědělců, především těch drobných, na snižování výměry. Tlačí na to především Asociace soukromých zemědělců. Rozuměl bych tomu, udělat si 250 hektarů tzv. vlastní honitby, když má někdo ucelených 250 hektarů a nechce dělat přímo oboru. To by byly jednotky případů. Ale u těch společenstevních honiteb si myslím, že 500 hektarů je skutečné minimum a spíš bych se bavil o zvýšení.
To je tedy první kolize, která rezonuje ve společnosti, ale daleko horší jsou tzv. nárokové povolenky, které se také pokusíme změnit, doufám, že ještě v Poslanecké sněmovně.
Jak přesně mají fungovat nárokové povolenky?
Když někdo vlastní 30 hektarů a více, nebo se domluví, že v uceleném území dají dohromady 30 hektarů pospolu, měl by mít nárok na povolenku k lovu, ačkoli není například členem mysliveckého spolku, který má honitbu pronajatou. A to vidím jako obrovský problém. Bez ohledu na to, že v honitbě hospodaří myslivecký spolek, by tam mohl hospodařící zemědělec střílet. Tím se podle mě naruší vůbec smysl pronajímání. To může způsobit skutečně velmi nepříjemné vztahy.
Šestnáct let jsem dělal starostu obce a vím, jaké to je, když se hádají dva sousedi mezi sebou, je to spor na generace a společenské klima v obci to strašně naruší. Tady by to fungovalo podobně. Nejde mi ani o to, jestli někdo bude střílet nebo nebude, ale o narušení těchto společenských vztahů, což je penězi těžko vyčíslitelné, ale pro budoucnost velmi křehká věc.
Na druhou stranu bych se nebránil tomu, aby princip tzv. povolenek mimo myslivecké sdružení fungoval sankčně, jestliže se například dva roky po sobě nenastřílí to, co se nastřílet má. Pokud myslivci nebudou zvládat splnit svůj úkol, pak ať klidně nastoupí někdo jiný, kdo bude střílet s nimi. Ale jen za podmínky, že nebyl dva roky předtím splněn plán lovu.
Kdo může získat nárokovou povolenku?
V návrhu je psáno, že vlastník těch 30 a více hektarů, pachtýř, rodinný příslušník nebo zaměstnanec. Takže v podstatě kdokoliv. Když budu mít 60 hektarů, dostanu dvě povolenky. Můžu pak „zaměstnat“ kamaráda, který mi bude střílet. Tohle je, myslím, velice nebezpečné. A je to škoda, protože jinak mi ten princip mysliveckého zákona – lovu podle způsobených škod – přijde správný.
Jak to vlastně funguje dnes?
Trochu úsměvně. Má docházet ke sčítání zvěře a podle toho, kolik se napočítá, by se měl stanovit plán lovu. A ten se nesmí ani překročit, ani nesplnit.
Jak se počítá zvěř?
Nechci to úplně dehonestovat, ale nejspíš se podívají z okna a napíšou nějakou cifru, protože to ani nejde uvést do praxe. Měly by se dělat nějaké rojnice a byly určité metodiky. Ale jsou skutečně zastaralé, nefunkční a špatné.
Teď se to spíš dělalo tak, že se spočítalo, kolik chtějí nastřílet. A nemohli ani nastřílet víc, protože by přiznali, že tam té zvěře je víc. Takže ten stávající systém je špatný a je potřeba ho přepracovat a zreálnit, proto je ten zákon potřeba změnit.
Kdo ale bude tu zvěř střílet? Z mnoha stran slyšíme, že myslivci vymírají.
To je další věc. Proto bychom měli být s novým mysliveckým zákonem opatrní, protože tam jsou třeba i obrovské sankce za nesplnění plánu lovu. Pronajímatel, většinou myslivecký spolek, by mohl dostat deseti až stotisícové pokuty za neplnění. A to by mohlo být likvidační.
Na druhou stranu je potřeba si uvědomit, že pro myslivce je to koníček, který není úplně levný. Něco stojí patrony a puška, ale oni i krmí zvěř a chodí na brigády. Jsou pro to zapálení.
A když je svým způsobem naštveme, kdo bude lovit? Budeme platit nějaké střelce? Kdo bude hradit ty škody, a hlavně kdo bude redukovat počet zvěře a za jaké peníze?
Jinak, co se týče toho vymírání, nejsem sice myslivec, ale mám rád tradice, a tak jsem se dal na myslivecké troubení a s trubači se pohybuji mezi myslivci, byl jsem i na zkouškách z myslivosti.
Co mě potěšilo, bylo, že je skládalo i hodně mladých lidí. Takže si nemyslím, že je to úplně velký průšvih. Ale nesmí se stát, že je budeme nějakým způsobem „prudit“, odrazovat a trestat, protože pak může opravdu nastat situace, že nebude mít kdo střílet nebo za to zaplatíme velké peníze.
Existují i lidé, kterým by vyhovovalo, kdyby se zvěř nestřílela z etických důvodů. Nedomýšlí ale důsledky…
Kdybychom to nechali na přírodě a nestříleli zvěř, došlo by k takovému navýšení stavů, že by to bylo velmi obtěžující a nebezpečné. Srážka zvěře s vozem není nic příjemného, ale škody na polích a lesích by byly takové, že by byl důsledek pro životní prostředí spíše negativní.
Redukce je v kulturní krajině potřeba. A to i proto, že jsme vyhubili predátory, kteří tu zvěř dříve likvidovali, jako třeba vlky a medvědy. Myslím, že lov zvěře je na místě, na druhou stranu není možné ani správné říct, že spárkatá zvěř nám škodí, tak ji vyhladíme. To v žádném případě ne. Je to naše národní bohatství, do přírody patří, byla tady možná dřív než my lidé a má stejné právo na život jako my.
Autor článku: Radka Typltová