S českým předsednictvím v Radě Evropské unie je ministr Mikuláš Bek (STAN) spokojený. Bylo podle něj pro unijní partnery příjemným překvapením. Za posledního půl roku se Češi vymanili z uskupení Visegrádské čtyřky a „etablovali se ve střední a východní Evropě jako země, která je normální“. V rozhovoru pro server iROZHLAS.cz se ohlíží za předsednickými úspěchy i „nesplněnými sny“.
České předsednictví odpočítává poslední dny. V úterý proběhla poslední Rada ministrů životního prostředí. Pro Čechy byly závěrečné dny předsednictví opravdu perné, vše bylo korunováno dohodou na zastropování cen plynu. Už se přesouváme do fáze reflexe a hodnocení. Co se povedlo a co naopak ne?
Myslím, že se povedlo leccos a možná víc, než očekávali naši partneři, a možná víc, než jsme očekávali sami. Že Česká republika během předsednictví dokáže uzavřít velkou část balíčku Fit for 55 (klimatický balíček, jehož cílem je snížit do roku 2030 čisté emise skleníkových plynů v EU alespoň o 55 procent oproti roku 1990, pozn. red.), který realizuje klimatické cíle a modernizaci energetiky Evropské unie, asi nepředpokládal nikdo.
Úspěch byl nepochybně ovlivněn celkovým kontextem, protože od začátku války na Ukrajině je čím dál tím víc zřejmé, že debata o klimatické politice EU získala výraznou bezpečnostní dimenzi, která vedla k tomu, že diskuse začala být mnohem věcnější, pragmatičtější, střízlivější. Ideologicky vyhrocené spory, které jsme v ČR viděli třeba před rokem, dvěma, jsou pryč a dnes je akceptováno napříč politickým spektrem, že obnovitelné zdroje jsou dobrou cestou, jak získávat energii nezávisle na problematických režimech.
Nepochybně je úspěchem také pokrok, který se podařil při řešení akutních problémů v oblasti energetiky. Že během českého předsednictví došlo k dohodě o úsporách, o tvorbě zásob plynu a nakonec i po dlouhých kolech vyjednávání k dohodě o zastropování cen plynu.
Stejně tak jako dohoda o odebírání nadměrných zisků energetických společností, které mohou být používány národními vládami pro kompenzaci domácího zastropování cen pro občany a firmy.
V čem vnímáte nedostatky?
Kde jsme naopak doufali, že dojdeme dál, je třeba oblast řešení migrace. Myslím si, že to není chybou našich vyjednavačů, ale objektivně, jak se zhoršuje migrační situace v Evropě (letos přes migrační trasy ve Středomoří a na Balkáně přišlo podle agentury Frontex nejvíce lidí od migrační krize v roce 2016, pozn. red.), tak chuť k nalezení dohody je paradoxně menší.
Národní vlády se dostávají pod velký politický tlak. Švédské předsednictví, které přichází po nás, bude potřebovat nějaký impulz Evropské rady, která se k tomu mimořádně sejde, aby se vyjednavači dostali do výhodnější pozice a byla nějaká šance najít alespoň dílčí shodu.
Pro mě je trochu zklamáním, že se nepodařilo pokročit. Není to chybou českého předsednictví, ale objektivně situace není dobrá a ovlivnila také další přímo úplně nesouvisející problémy, jako je rozšiřování schengenského prostoru, kde k naší lítosti nedošlo k rozšíření o Bulharsko a Rumunsko. Protože Evropská komise vydala stanoviska, která říkají, že ty země splnily všechno, ale právě z obav před migrací některé země zablokovaly v poslední chvíli přijetí těchto dvou zemí, což je škoda. To jsou takové nesplněné sny českého předsednictví.
Vy jste migraci měli jako jednu z priorit. Bavili jste se se Švédy o tom, jakým způsobem to budou chtít posouvat?
To je otázka spíš na ministry vnitra, vyjednavače. Předpokládám, že tak jako já jsem se svým švédským protějškem v kontaktu o svých agendách, které se týkají Rady pro obecné záležitosti, tak tito ministři se samozřejmě potkávali. Přiznám se, že netuším, jak daleko došli.
V této složité věci bude mít švédské předsednictví před sebou hodně práce, protože jejich vláda nastoupila poměrně nedávno, je také koaliční a navíc se opírá o podporu pravicové strany, která má na migraci velmi vyhraněné názory. Pro Švédy bude důležité vyjednat si vlastní národní názor v nové vládní sestavě a pak můžou sehrát pozitivní roli ve chvíli, kdy Evropská rada vyšle nějaké impulsy, protože teď se mi zdá, že jsme uvízli trochu na mrtvém bodě.
Obavy z protežování
Jaký byste dal českému předsednictví přívlastek? Mluví se o něm třeba jako o válečném, s ohledem na mezinárodní situaci, nebo jako o energetickém, vzhledem k tomu, kolik mimořádných rad jsme svolávali.
Z hlediska obsahu obě charakteristiky samozřejmě platí, ale myslím, že závěr ukázal, že je předsednictví velmi úspěšné z hlediska objemu dokončených vyjednávání. Myslím, že to uznávají všichni naši partneři v zahraničí.
Minulý týden jsem byl v Evropském parlamentu a samozřejmě je v tom určitá dávka bruselské zdvořilosti, takže je dobře odečíst tak 50 až 80 procent chvály, ale pořád zůstává jádro a musím říct, že napříč politickým spektrem v Evropském parlamentu mi předsedové frakcí vyjadřovali velké uspokojení s tím, jak české předsednictví fungovalo a čeho všeho dosáhlo.
Možná bylo pro naše zahraniční partnery příjemným překvapením. Protože upřímně řečeno, pověst České republiky v EU nebyla nijak excelentní před nástupem této vlády. To je fakt a ne nějaká moje politická zlomyslnost.
Očekávání nebyla velká. Před začátkem jsme dostávali otázky jako: Nebudete zanedbávat a blokovat zelenou politiku EU? Nebudete na úkor unijního celku protežovat Maďarsko kvůli tomu, že jste členy V4? Nic z toho se nenaplnilo.
Myslím si, že i v citlivých otázkách, jako byly vztahy Maďarska s EU, jsme vystupovali férově. A nakonec kompromis z minulého týdne, který otevřel cestu k pomoci Ukrajině a zároveň Maďarsku otevřel nějakou cestu – byť podmíněnou – k evropským fondům, je výsledek, kde všichni oceňovali férovost českého předsednictví.
Ohledně Maďarska, vy jste vůči němu kritičtější než třeba někteří vaši vládní kolegové. Nebyl uvnitř vlády ohledně postoje k Maďarsku nesoulad?
Ne. Další překvapení českého předsednictví je vnitropolitické. Dostávali jsme otázky, jestli nás nebude ochromovat politická rozkročenost naší vládní koalice, což se vůbec nikde neprojevilo. Samozřejmě máme nějaké odstíny názorů a předsednictví ukazovalo, že vláda si je vědoma potřeby zachovávat vnitřní shodu a že se nikdy nestalo, že bychom uvízli kvůli vnitropolitickým rozdílům.
Vláda se během předsednictví upřímně snažila nalézat pozice, které jsou akceptovatelné. Uznávám, že někdy k tomu byla potřeba debata. Prostě je to politika. Vláda je z hlediska Evropského parlamentu složena z frakcí od konzervativců po zelené. Ale předsednictví vůbec nebylo negativně poznačeno tím, že je vláda široce koaliční.
Zahraniční kompas Česka
Visegrádská čtyřka v posledním roce trochu ustoupila do stínu. Ať už z důvodu problematickému postoji Maďarska k válce na Ukrajině či kvůli ochlazení polsko-maďarských vztahů. Od letošního podzimu se také začalo utvářet spojenectví tří zemí EU s premiéry z bruselské frakce Evropských konzervativců. Jde o Česko, Polsko a Itálii. Jste s touto užší spoluprací na ose Varšava-Praha-Řím v souladu?
Zrovna tato spolupráce se týká výměny názorů mezi premiéry. Ani vyjednávání z posledních týdnů neukazují, že by zrovna toto uskupení bylo názorově nutně homogenní ve věcech evropské politiky obecně. Považuji za přirozené, že premiéři, kteří jsou členy stejné frakce, si vyměňují názory. V tuto chvíli bych nepřeceňoval politickou afiliaci třech premiérů Česka, Polska a Itálie.
Stejně tak považuji za přirozené, že já vedu intenzivnější dialog s frakcí Evropské lidové strany (EPP), případně se Zelenými než s některými jinými frakcemi. Ale nepovažuji to za něco, co by bylo nějakým zájmovým blokem v EU. Je to platforma premiérů k tomu, aby se potkávali a vyměnili si názory. Ale není to žádná nová V4.
V posledních měsících bylo dobře vidět, že v mnoha ohledech se česká evropská politika otevřela nejrůznějším zájmovým koalicím podle témat a rozhodně důležitější než je polsko-italsko-česká blízkost premiérů, je pro českou politiku třeba intenzivní spolupráce a dialog s Německem. To bylo během předsednictví patrné, protože pro zemi naší velikosti je dosahování dohod možné tehdy, když získáváme podporu Německa či Francie.
Jsem třeba moc rád, že pondělní kompromis kolem zastropování cen plynu podpořilo Německo. To považuji za signál, že Německo si je vědomo své zodpovědnosti za evropské záležitosti a odpovědnost je větší než odpovědnost zemí typu Rakouska a Nizozemsko, které si mohly dovolit zůstat stranou, protože věděly, že kvalifikovaná většina je bezpečně dosažena.
Tímto bližším vztahem s Němci si vysvětlujete německý obrat ohledně zastropování energií? Berlín byl dlouho proti…
V Německu se vedla velmi intenzivní debata, i vnitrokoaliční, o připravenosti Německa podpořit některé tyto kroky. Věřím tomu, že německá podpora odráží, že výsledný kompromis vyšel vstříc některým požadavkům těch opatrných zemí. A také podle mě pozitivně ovlivnilo rozhodnutí Německa to, že ministři nalezli shodu v urychlení schvalovacích řízení pro obnovitelné zdroje. Němci se nakonec rozhodli, že mohou kompromis podpořit. Ta debata vypadala hodně černobílé, že Němci jsou dlouho proti, zatímco významná skupina zemí je pro.
Debata byla do značné míry o tom, že ti, kteří budou v budoucích letech spoléhat na zkapalněný plyn, musí vážit poměry na trhu opatrně. Debata byla užitečná, přestože byla pro mnohé frustrující v tom, že byla dlouhá. Mimořádných ministerských rad nebylo úplně málo, ale na konci si myslím, že je to návrh, který významnou část obav oslabuje.
Ještě bychom se malinko vrátili k V4 a k italsko-česko-polské ose. Teď jste vyzdvihoval kontakt s Německem a Francií, jak se zlepšily vztahy. Na říjnovém summitu v Praze mělo Česko možnost připojit se k Německu, Francii a Nizozemsku do nového Bruselského institutu pro geopolitiku (BIG), což by mohlo minimálně na symbolické úrovni ukázat zájem Čechů mít silný hlas v Evropě. Ze strany týmu premiéra Petra Fialy (ODS) ale přišlo jednoznačné odmítnutí. Řešil jste to s premiérem?
Ne.
Nepovažujete to za promarněnou příležitost?
Ne. Důležitá je míra spolupráce a koordinace dobrých informačních toků s těmito klíčovými hráči, což se ukázalo jako důležité třeba při dojednávání velkého kompromisu kolem Maďarska a jeho vetování ukrajinské podpory. Tam nám ochota Francie a Německa podpořit vstřícný krok vůči Maďarsku umožnila dosažení dohody.
Takový typ opakované spolupráce je pro mě důležitý. Díky předsednictví jsme si takovou komunikaci nastavili poměrně dobře, což nám otevírá šanci, že názor Česka bude v budoucnu brát vážně. Výrazně jsme se etablovali ve střední a východní Evropě jako země, která je normální.
Vymanili jsme se tedy z V4?
Podle mého soudu ano. Respektive z V4, jejíž obraz v posledních letech hodně ovlivnilo Maďarsko. Pro část pozorovatelů V4 začala být klubem Orbánových satelitů, ať už právem nebo neprávem. Toto vnímání se po Evropě šířilo. Viktor Orbán byl hodně dominantní figurou mezi premiéry.
Nepokryté politické pouto bývalého premiéra Andreje Babiše k Orbánovi a k Maďarsku z toho uskupení udělalo něco, co bylo vnímáno hodně vychýlené tímto směrem. To si myslím, že je pryč. Nad V4 bych ale pořád nelámal hůl. Je to uskupení, které je hybernováno, což neznamená, že se nemůže oživit.
Ale dnes je pro českou evropskou politiku nezbytné, aby se aktivně obracela nejenom na velké země. Určitou názorovou blízkost máme se Švédskem a některými dalšími skandinávskými zeměmi. Se Švédskem třeba máme podobné názory na volný obchod v EU, to je už od prvního předsednictví docela dobře známé. Musíme dělat evropskou politiku napřímo s různými partnery a neomezovat se na na koordinaci v rámci V4, která teď moc nefunguje.
‚Unijní marketing‘
Jak podle vás proměnilo české předsednictví vnímání uvnitř české společnosti, ať už z pohledu Česka jako suverénní země, která si dokáže na evropském poli prosadit své názory, ale i s ohledem na to, jakým způsobem české předsednictví zapůsobilo na občany a jejich vnímání Evropské unie?
Česká veřejnost je dlouhodobě poměrně opatrná vůči EU, také je poměrně opatrná vůči prvoplánovým snahám dělat EU marketing. Pro českou veřejnost je nejpřirozenější vidět fungování evropské politiky tam, kde se dotýká něčeho, co je pro ni důležité, což je teď oblast energetiky nebo podpora Ukrajiny.
Na těchto věcech si díky mediálnímu pokrytí docela přirozeně uvědomuje, že ty problémy dnes nemají národní řešení, ale mají většinou nějaký evropský rámec a že to přispívá k porozumění procesům na evropské úrovni, byť je to postupné a samozřejmě je to dlouhodobá věc. Míra odcizení české veřejnosti k Evropské unii je faktem a myslím, že to je něco, co se bude měnit postupně v čase.
Předsednictví je vystaveno velkému mediálnímu zájmu na začátku, pak pokud se neděje něco mimořádného, tak se mediální zájem v podstatě vytrácí. Teď na konci zase brutálně roste. Tak to je a myslím, že je to v pořádku. Závěr je pro vnímání celého předsednictví velmi důležitý. Ať už šlo o vyřešení problému týkajícího se maďarské podpory Ukrajině minulý týden, nebo teď zastropování energií. A než celý prostor zaplní prezidentská volba, je čas dotáhnout hodnocení celého předsednictví.
Myslím, že asi tušíte, kam tím mířím, protože jsme se o tombavili několikrát. Jde o komunikaci českého předsednictví. Kdybychom navázali na paní Denisu Hejlovou, která vBruselských chlebíčcích hovořilao tom, že naše předsednictví bylo „obsahově vyprázdněné z pohledu veřejnosti, která se na to dívala zvenčí“. Že se komunikace dařila směrem k lidem, kteří do toho byli zainteresování, ale mimo tuto „bublinu“ se tolik nedostala.
Myslím, že to je omyl. Diplomacie se nedělá tweety, nedělá se veřejnými prohlášeními a komunikovat se dobře dá výsledek. Ten se dostavil v závěru předsednictví, to je smršť dojednaných legislativních návrhů a úspěšných vyjednávání.
V mezidobí není moc co komunikovat, protože upřímně řečeno, diplomacie je ničena tím, že partneři by říkali dopředu, čeho chtějí dosáhnout, jaký mají názor na věc a vydávali by silná prohlášení, která by byla mediálně zajímavá. Pak by to jednání destruovali. Vyjednávání v diplomacii se prostě neodehrává na výsluní televizních kamer. Ale výsledek ano. Myslím, že ten soud byl trochu předčasný.
Nejlepší metafora toho, co je předsednictví, která mě zatím napadla, je to, jak se děti na letním táboře střídají ve službách v kuchyni. Někdo musí ráno oškrábat brambory, pak se musí uvařit a pak vyšůrovat podlaha. To je předsednictví. Dělat okolo toho nějaký heroismus typu marketingových kampaní podle mě není ani pro českou veřejnost v této těžké době přijatelné. Podle mě bychom vyvolali víc negativního pocitu.
Pojďme tedy jmenovat nějaké věci, které zůstaly mimo hlavní proud a na které se třeba neupínala tolik pozornost.
To je dobře vidět na pokroku kolem celého balíčku Fit for 55. Je to složitá materie, která se moc nedá zjednodušovat do jednoduchých titulků, pokud nejde zrovna o emisní limity aut, kde se o to média mohou pokusit. Výsledek vycházel z dlouhých jednání a složitých kompromisů a v průběhu se vám o tom špatně píše a nám špatně mluví. Teprve výsledek se dá potom mediálně ukázat.
Opravdu nevěřím tomu, že se má dělat propagace evropského předsednictví jinak než skrze konkrétní věci, které se nám podaří dojednat. Samozřejmě máme mít logo, mají být vidět nějaké vizuální symboly, ale pro českou veřejnost je rozhodující, aby viděla, že Česká republika je s to zvládnout tuto roli, nastolovat agendu atd. Během posledního půl roku jsme zažili opravdu unikátní a dosud nevídanou věc v EU, že východní křídlo nastolovalo významnou politickou agendu EU. Je to poprvé a Česká republika byla během toho předsednickou zemí. Jako předsedající jsme nemohli ty návrhy předkládat, tak je reprezentovali Poláci, Pobaltí atd.
Mapa Evropské unie se změnila a středovýchodní část Unie se stala po necelých 20 letech od velkého rozšiřování skutečně plnohodnotnými hráči v evropské politice.
Lidský faktor
Přes co se ještě docela dobře prodávají nějaké úspěchy nebo to, co se v EU řeší, je i třeba prostřednictvím osobností. Když jsme spolumluvili v červnupřed tím, než začalo předsednictví, hovořili jsme o tom, že lidský faktor a zastoupení Čechů v evropských institucích a na Stálém zastoupení je nižší, než byste si představoval. Dokonce jste zmínil, se se obáváte o zdraví lidí, kteří se podílí na chodu předsednictví.
To se obávám do dneška, doufám, že nikdo nezkolabuje.
V nadcházejících týdnech a měsících se určitě podaří některé naše úspěšné lidi dostat do významných pozic ve strukturách EU. To je další efekt předsednictví, že budeme lépe zastoupení, protože celá řada našich lidí si získala velký respekt jako vyjednavači, tak předpokládám, že mají dobrou šanci v konkurzech na některé pozice.
Máte tam nějaké tipy?
Mám.
A můžete jmenovat?
To asi nemůžeme. Je ale řada lidí, kteří si získali výbornou reputaci a podle mě jim to otevírá dobrou šanci, že uspějí v konkurzech na některé významné pozice.
Bude hodně záležet na tom, jakým způsobem si budou Češi chtít udržet tyto lidi, kteří se vyškolili při předsednictví. Máte pro ně uplatnění i po jeho skončení?
Část lidí bude mířit do struktur EU, také jsme navýšili částky na podporu lidí, kteří jsou v tuto chvíli ve státních strukturách a jsou zapůjčovaní třeba do Evropské komise apod. Věřím, že řadu lidí udržíme, anebo je také samozřejmě možné, že některé z nich si vytáhne soukromý sektor.
Nebyla by škoda o ně přijít?
Stát má potřebu konsolidovat veřejné finance, některé lidi si stát určitě podrží. Ale všem je jasné, že konkurence nabídek ze soukromé sféry na některé pozici tady bude.
Je otázka, jestli je to nutně ztráta pro Českou republiku, protože řada našich významných firem potřebuje prosazovat své zájmy v Unii a pokud využije některých těchto lidí, tak to rozhodně nemůže být úplně ztráta pro Česko, byť stát samozřejmě potřebuje kvalifikované lidi. To je jasné.
Autor: Anna Urbanová, Jakub Grim