Senátor a starosta Božího Daru JanHorník žádá ministra financí, aby prolomil mlčenlivost finančních úřadů. Ty by musely nově obcím sdělit, jak vysokou daň platí majitelé z konkrétních nemovitostí.
Boží Dar v Krušných horách je s 250 obyvateli třetím nejmenším městem v Česku. Během zimy však počet lidí v obci podstatně naroste, lyžaře sem lákají zejména běžkařské trasy a také nedaleký skiareál Klínovec. Tomu odpovídá i počet nových domů a apartmánů, které za posledních několik let v turistickém středisku na severu Čech vyrostly. Dlouholetý starosta obce a místopředseda Senátu JanHorník (STAN) by proto nyní rád zjistil, zda jejich majitelé neplatí na dani z nemovitostí výrazně méně, než by měli. Mohl by tak zvýšit příjmy svého města.
To je však problém – k těmto datům se dnes města a obce nedostanou. A to i přesto, že všechny peníze vybrané na dani z nemovitých věcí míří do jejich kasy. Přesné informace, kolik lidé a firmy na dani zaplatí, mají pouze finanční úřady, které ji vybírají. Nikomu dalšímu tyto údaje nesmí podle zákona poskytnout.
Horník nyní hodlá tuto mlčenlivost prolomit. Berní úředníci by nově museli zástupcům obcí, které o to požádají, informaci o výši zaplacené daně z konkrétní nemovitosti poskytnout. Horník na začátku dubna poslal dopis ministru financí Zbyňku Stanjurovi (ODS), v němž ho žádá, aby povinnost uvedl do zákona.
Za návrh senátora a starosty Božího Daru navíc hodlá lobbovat také Svaz měst a obcí. „Starostové znají místní náležitosti lépe než finanční úřady a dokážou i neformálně působit na majitele nemovitosti. Navíc je to stoprocentní příjem obce, takže se domnívám, že by i obec měla mít informace o placení této daně,“ tvrdí předseda svazu František Lukl.
Starostové by díky změně zákona získali „páku“ na lidi či podnikatele, kteří na dani ze svých budov a pozemků dlouhodobě platí méně, než je jejich povinnost. Jde třeba o případ, kdy rodina v obci prodá dům a nový majitel se ho rozhodne přestavět na apartmánové bydlení. Ačkoliv je rozloha objektu stále stejná, změní se účel jeho využití – nově slouží k podnikání a majitel by měl platit také vyšší daň. Pokud ale změnu nenahlásí na katastr nemovitostí, platí finančním úředníkům na dani pořád stejně jako předchozí vlastníci.
„V praxi to znamená, že takovouto přestavbu sice obec iniciativně nahlásí na příslušný finanční úřad, ale už nemá vůbec žádnou zpětnou vazbu, zdali k doplacení daně došlo a zdali byl vyžadován i doplatek za předcházející období, od kdy nově dům slouží jinému způsobu užívání,“ uvádí Horník ve svém dopisu Stanjurovi, který mají HN k dispozici.
„Problém vidíme v tom, že různé daňové registry, například pro daň z nemovitostí a daň z příjmů, nejsou propojené. Obáváme se, že ministerstvo financí bohužel nemá dostatečnou motivaci to řešit, protože daň z nemovitostí je stoprocentním příjmem obcí,“ doplňuje Lukáš Novák, mluvčí Sdružení místních samospráv, které Horníkův nápad také podporuje.
Podle ministerstva financí vybrali loni berní úředníci na dani z nemovitých věcí celkem 11,84 miliardy korun. V porovnání s rokem 2020 je to zhruba o čtvrt miliardy víc. Celkem v loňském roce získaly obce do svých rozpočtů z daní 256 miliard korun, což je nejvíc v historii. Může za to především změna v rozpočtovém určení daní, která loni zvýšila podíl obcí na celostátním hrubém výnosu daní. Nejvíc peněz získali starostové z DPH (119 miliard korun) a z daně z příjmů firem (60 miliard).
Horníkův návrh zatím ministerstvo financí nechce komentovat. „Můžeme potvrdit, že jsme předmětný dopis obdrželi a nyní návrhy analyzujeme. Blíže se k dané problematice budeme moci vyjádřit, jakmile bude připravena a odeslána odpověď panu senátorovi,“ uvádí mluvčí ministerstva Tomáš Weiss.
Svaz měst a obcí zkoušel změnu prosadit už v minulosti, s návrhem však neuspěl. Zádrhel může představovat zejména zásada mlčenlivosti finančních úřadů. „Tím, že obce nejsou samotnými výběrčími daně, tak zástupci finančních úřadů nechtěli mlčenlivost prolomit vůči třetím osobám, v tomto případě samosprávám,“ míní František Lukl.
Přístup k datům finančních úřadů by pravděpodobně využily hlavně menší obce. Zejména ty v turisticky atraktivních lokalitách. Velká města s desítkami tisíc domů naopak mohou jen stěží kontrolovat, zda člověk opravdu z dané nemovitosti platí odpovídající daň. I proto se některá z nich k návrhu staví odmítavě.
„Jednalo by se o nesystémový zásah do pravomocí správců daně, pravděpodobně hraničící s porušováním principu neveřejnosti daňové správy. Navrhovaným postupem by se obce ocitly ve funkci jakýchsi kontrolních orgánů bez toho, že by taková praxe měla nějaký významnější dopad na výsledek správy a výběru daně z nemovitých věcí,“ myslí si mluvčí brněnského magistrátu Filip Poňuchálek.
Autor: Jan Prokeš
jan.prokes@hn.cz