Všichni ho znali nejenom v Plzeňském kraji, ale dokonce v celé České republice. Pravda, nejprve spíše jako milovníka a ochránce přírody, následně jako reportéra České televize, později také jako autora oblíbených zvířecích večerníčků a cestovatele. Jistě jste poznali, že hovoříme o současném senátorovi Václavu Chaloupkovi. Do politiky vstoupil před osmi lety.
Nebyla to příliš velká změna? Nelitujete?
Vůbec ne. Nejprve jsem mohl srovnávat, jak se politická scéna změnila ve srovnání s prvními porevolučními roky a pak jsem se mohl nějak podílet na veřejném dění. Sám bych do toho asi nešel, ale přesvědčili mne tenkrát přátelé a známí na Plzeňsku, stejně tak to bylo později s mou kandidaturou do Senátu.
Před zvolením do Senátu jste sliboval, že se na setkáních s občany budete zodpovídat ze svých postojů a aktivit v Senátu…
To je pravda, to jsem ovšem netušil, že na dva roky mi takovou možnost znemožní kovidová krize a pak i naši politickou a hospodářskou situaci ovlivní válka na Ukrajině. Na besedy mě lidé zvali, ale věřte mi, že si opět chtěli víc povídat o medvědech než o práci v Senátu. Pokud bych své volební období měl shrnout několika slovy, tak nikdy jsem nehlasoval v rozporu se svým svědomím a přesvědčením a nikdy jsem neudělal nic, za co bych se měl před svými voliči stydět.
Změnil se nějak váš život? A pokud ano, tak pozitivně, nebo negativně?
Změnil se především profesně. To, co bylo dřív povoláním, se stalo nyní koníčkem a zájem o politiku se změnil v povolání. Když jsem kandidoval do Senátu, sliboval jsem, že se práci budu věnovat plně a jiné aktivity omezím. To jsem opravdu také splnil.
Jak se to konkrétně projevilo?
Třeba v docházce. V prvních letech v Senátu jsem měl téměř sto procentní účast na zasedání pléna, později jsem se občas musel omluvit z důvodu účasti na pracovních schůzkách nebo cestách. Ale pořád mám vysokou účast. A také to, co dělám mimo Senát, je na úkor mého volného času. V uplynulých šesti letech jsem nebyl nikde na dovolené, pouze dva týdny jsem natáčel v Africe. Knihy se dají psát po večerech, vyšly mi dvě – Doteky přírody a Africká abeceda. Obě byly zařazeny mezi nejlepší knihy pro děti a mládež vydané v tomto roce.
Liší se nějak práce v Senátu od původních představ?
V některých činnostech úplně, jindy se mé představy a záměry potvrdily. Pokud kandidát do Senátu slibuje, že bude prosazovat zájmy obyvatel svého obvodu, je to nesmysl. Jen výjimečně se na jednání dostane nějaký zákon, týkající se tak úzkého tématu. Těžko se prosazují i zákony, které nemají podporu silného klubu. Většina zákonů, které přijdou do Senátu, jsou vládní nebo poslanecké. To by měli lidé vědět.
Takže Senát je jen něco navíc a tak trochu zbytečný?
Ale vůbec ne! Takhle se to nedá chápat. Senát může k zákonům dávat pozměňovací návrhy, může je vracet do Sněmovny zamítnuté nebo schválené, ale představa, že pomůže postavit v obci obchvat nebo kanalizaci, nebo něco zamítne či schválí na místní úrovni, to je nesmysl a předvolební prázdný slib.
Máte za sebou v Senátu i nějaký osobní úspěch?
Jsou věci, které se mi podařily prosadit, nebo jsem se je snažil alespoň ovlivnit, ale mám ještě několik nepovedených a nedokončených restů. V ochraně přírody jsem prosazoval zákazy farmových chovů kožešinových zvířat, zákazy klecových chovů slepic i zákaz cirkusové drezúry některých zvířat. I když jsem se snažil, aby dopady na majitele byly co nejmenší, stejně jsem si je znepřátelil. Za úspěch považuji i prosazení zákonů posilujících úlohu a postavení národních parků, a zvláště NP Šumava. Od zvolení do funkce před sedy Stálé komise pro sdělovací prostředky (SKPSP) jsem navázal kontakty s kolegy ve sněmovně a snažil se o změnu zákona o ČT, kterou se snad brzy podaří prosadit. Česká televize potřebuje změnu, ale je nutné zamezit vliv politických stran včetně těch, které jsou právě u moci.
Jak byste hodnotil svoji práci v regionu a v místní kanceláři?
Jednotliví občané se na mne obraceli poměrně málo. Většinou měli problémy s úředníky nebo místními samosprávami. V něčem jsem jim jako senátor mohl pomoci, jindy jsme narazili na aroganci nikým nevolených úředníků, až jsem měl občas dojem, že u nás vládnou byrokrati. Ale řada věcí se mi i povedla při jednání s vyššími úřady – třeba pomoc Atom muzeu v Míšově nebo zastavit porážení stromů v intravilánu. Hodně jsem se angažoval proti záměru postavit úložiště radioaktivních odpadů nedaleko Horažďovic. To by negativně ovlivnilo život obyvatel více než dvaceti obcí. V současné době se věnuji velice důležité přípravě novely zákona o myslivosti. Současná vyhláška umožňuje odstřel březích samic jelení a dančí zvěře a také mláďat jen několik týdnů starých. Je to barbarství a já požaduji okamžité zrušení této krutosti. Je nutné pomáhat obnově lesů zničených kůrovcem, ale ne za každou cenu. A zákon o myslivosti vyžaduje i další kompromisy.