Postup spolupracovníků prezidenta Miloše Zemana, který je hospitalizovaný v Ústřední vojenské nemocnici, je stále více zpochybňován a kritizován. Podle předsedy Stálé komise Senátu pro Ústavu Zdeňka Hraby je na místě diskuze o aktivaci článku 66 Ústavy, kterým lze prezidenta zbavit pravomocí v případě, že není schopen svůj úřad vykonávat. „Nevíme, zda se skutečně jedná o vůli pana prezidenta a nikoliv o vůli členů Kanceláře prezidenta republiky,“ říká Hraba v rozhovoru pro INFO.CZ s tím, že pochybnosti by mohl rozptýlit alespoň audiozáznam slov prezidenta. „Kancelář prezidenta republiky rozhodně nekomunikuje nikterak dobře, naopak co se dá udělat špatně, to špatně udělala,“ dodává Hraba.
Zeptám se vás spíše jako právníka než jako politika – do jaké situace jsme se vlastně aktuálně ve vztahu k prezidentu republiky z pohledu ústavního práva dostali?
Dostali jsme se do situace, kterou Ústava předjímá, konkrétně tak, že pokud prezident republiky nesvolá schůzi nové poslanecké sněmovny do 30 dnů, tak se musí sejít sama. V případě, že se sejde a nebude komu podat demisi, jelikož premiér ji musí podat do rukou prezidenta, tak nezbyde než aktivovat článek 66 Ústavy, na jehož základě by pak tuto pravomoc za prezidenta převzal předseda poslanecké sněmovny, který by mohl pověřit stávající vládu v demisi výkonem funkce do doby, než budou jmenováni noví ministři.
Může situaci a její řešení nějak ovlivnit fakt, že se nacházíme v mezidobí, kdy jedna sněmovna de facto už není a nová ještě není, přičemž ani nevíme, kdo bude jejím předsedou a jestli jeho volbu nebudou provázet nějaké obstrukce?
Myslím, že ne. Třicetidenní lhůta do svolání nové sněmovny se dá využít na politická jednání a potom nastoupí právní předpisy a Ústava a sněmovna velmi pravděpodobně dle povolebního rozložení sil zvolí nového předsedu. Pak případně nic nebrání tomu, bude-li to potřeba, že se poslanecká sněmovna a senát rozhodnout podle již zmíněného článku 66 Ústavy přenést pravomoci prezidenta.
Když se budeme bavit o článku 66, kde je vlastně hranice, kdy se o něm začít reálně bavit a kdy jej aktivovat? Došlo již k překročení této hranice?
Tu hranici určitě překročíme, pokud 8. listopadu pan prezident nebude schopen úřadovat, to znamená věrohodně vykonávat své pravomoci, alespoň písemnou formou tak, aby to bylo nezpochybnitelné. V celé této současné krizi, pokud tomu tak můžeme říkat, jde o to, že je zpochybňováno, zda prezident skutečně úkony, které jsou vydávány za jeho, provádí.
Drobná vsuvka – zrovna když tento rozhovor vedeme, se objevila správa, že předseda dosluhující sněmovny Radek Vondráček jednal s kancléřem Vratislavem Mynářem a tomu prý prezident potvrdil, že svolá sněmovnu na 8. listopadu, tedy na den, kdy by se i bez jeho součinnosti měla sama sejít. Měníto nějak situaci?
Tohle je přesně ten případ oné nevěrohodnosti kroků prezidenta, o níž jsem mluvil. Pokud pan prezident úřaduje ústy kancléře, tak zjevně nic nebrání ani tomu, aby minimálně v audioverzi řekl a nahrál to, co řekl kancléř Mynář, tedy: „Svolávám poslaneckou sněmovnu na 8. listopadu.“ To by myslím bylo mnohem průkaznější v tom, že se skutečně jedná o vůli pana prezidenta a nikoliv o vůli členů Kanceláře prezidenta republiky.
Takže kdyby se zveřejnil nějaký audio nebo videozáznam slov Miloše Zemana, tak by to bylo něco, co by zastavilo úvahy o aktivaci článku 66 Ústavy?
Myslím, že by to určitě výrazně zpochybnilo, zda je debata o aktivaci článku 66 vůbec potřeba, jelikož by to alespoň nějak prokázalo, že pan prezident má situaci pod kontrolou a hodlá naplnit svou ústavní roli.
Máme nějakou jinou možnost, jak zjistit, že je prezident schopen výkonu své funkce?
Bohužel nemáme. Tady má hlavní roli pan prezident, aby skutečně projevil svou vůli a sám předstoupil nebo alespoň promluvil k národu, jak si to povolební dění představuje. Je tady strašně důležitý ten osobní projev vůle. Lze to i písemně. Dovedu si i představit, že by pan prezident byl bez nějakého komentáře nějak decentně natočen na nemocničním lůžku, jak podepisuje příslušné dokumenty. To by také mohlo vyvrátit pochybnosti, které s každým dnem spíše přibývají, než aby ubývaly.
Z vašeho pohledu by tedy fyzické zdraví prezidenta nebylo takovým problémem jako pochyby o jeho zdraví duševním a o tom, zda je vůbec schopen, byť z nemocničního lůžka, vykonávat své pravomoci?
Ano, fyzické zdraví by takovou roli hrát nemuselo. Opravdu by stačilo to, že je nějak schopen moderovat svou roli při přijímání demise staré a jmenování nové vlády. Kdyby byl prezident kupříkladu po autonehodě, tak by asi také všichni pochopili, že musí nějaký čas trávit v nemocnici a jde hlavně o to, zda vnímá a je schopen o něčem rozhodovat. Vědělo by se zhruba, i jak dlouho tento stav může trvat. V současnosti ale nevidíme nic takového, nemáme žádné konkrétní hodnověrné zprávy a nemáme na ně vlastně ani podle práva nárok. To je bohužel pravda.
Vy sám jako předseda sněmovního výboru pro Ústavu chcete iniciovat debatu o aktivaci článku 66. Už jste to s kolegy nějak předběžně probíral? Jaká panuje mezi senátory nálada v tomto ohledu?
Samozřejmě probíral. Nálada je taková, že někteří kolegové by článek 66 použili co nejdříve, jiní kolegové jsou opatrnější a chtějí vyčkat s tím, že v současné době minimálně do toho 8. listopadu nevidí důvod ještě k tomuto kroku přistupovat. Ta doba, kdy nic jiného než použít k řešení situace článku 66 i podle nich může nastat, třeba už kvůli přijetí demise současné vlády.
Když zmiňujete opatrnost některých kolegů, co za ní podle vás je? Přijde mi, že hlas veřejnosti je mnohem silněji nakloněn k tomu situaci řešit a prezidenta pravomocí zbavit, než hlas některých politiků, kteří jsou ve svých vyjádřeních velmi schovívaví a opatrní.
Negeneralizoval bych ani postoj veřejnosti, i tam se najde hodně lidí, kteří volají spíše po opatrnějším přístupu. Opatrnost je myslím na místě, koneckonců zdravotní komplikace mohou potkat každého z nás. Na druhou stranu ale pokud má prezident povinnosti, které mu ukládá Ústava, tak je potřeba zajistit jejich naplnění. Za tou opatrností také možná bude vztah k úřadu prezidenta jako takovému, který je stále tak trochu monarchistický – lidé i politici mají velký respekt k instituci jako takové. Tomu se nedivím, ale rozlišujme od sebe výkon funkce prezidenta a osobu prezidenta, která může být i nemocná. Kdyby k této situaci došlo třeba na jaře, kdy neměl žádnou výraznou povinnost jako teď, tak by nebyl důvod s ničím někam výrazně spěchat. V současné chvíli jsme ale v momentě, kdy se události sešly tak, že aktivní konání prezidenta republiky je prostě potřeba.
Jak byste okomentoval to, jak jsou věci kolem pana prezidenta ze strany zaměstnanců jeho kanceláře komunikovány. Odpovídá to té důstojnosti, které se prezidentský úřad těší, respektive má těšit, respektive odpovídá to alespoň tomu, jak by měl úřad komunikovat s veřejností?
Ani náhodou! Kancelář prezidenta republiky rozhodně nekomunikuje nikterak dobře, naopak co se dá udělat špatně, to špatně udělali. Vezměte si už třeba jen to, v jakém sledu je ze strany Kanceláře prezidenta republiky komunikováno jmenování předsedy Krajského soudu v Brně. Nejprve bylo zveřejněno, že ho prezident jmenoval, poté bylo uvedeno, že novému předsedovi byl jen předán jmenovací dekret, následně až s několikahodinovým odstupem bylo zveřejněno, že tento dekret prezident podepsal ještě před hospitalizací, a to jen díky tomu, že se hojně spekulovalo kdy a jak to v nemocnici prezident podepsal. To informování je od samého počátku nastaveno špatně. Lidé by pochopili, kdyby KPR zveřejnila, že je na tom pan prezident zdravotně špatně, že se do nějaké doby vyléčí a bude schopen úřadovat. Ale to, že se tu slibuje, že se pan prezident vyjádří, pak že to bude další den a další den, tohle odkládání slibování prokládané těžko uvěřitelnými zkazkami, to prostě není dobře.
Ani zde není žádný donucovací mechanismus, kterým by šlo zaměstnance KPR přimět k tomu, aby informovali dobře a pravdivě? Šlo by z jejich komunikace i zpětně vyvodit nějaké důsledky, kdyby se ukázalo, že celou dobu národ obelhávali?
Bohužel opět není a veškeré důsledky, které z toho komukoliv mohou plynout, jsou jen v politické rovině v tom smyslu, že až se pan prezident uzdraví, tak bude jednat v rámci své vlastní kanceláře a vyvodí z chování jejích zaměstnanců patřičné důsledky. Pracovněprávní. To ale asi nebude úplně realistický scénář… Plus důsledkem politické odpovědnosti bude i volba nového prezidenta po konci mandátu Miloše Zemana.
Vrátíme se ještě k aktivaci článku 66, neobáváte se, že by toto téma mohlo být zpolitizováno?
Tady nelze o celé věci uvažovat politicky. Podle článku 66 prezident buď může vykonávat své pravomoci, nebo nemůže. Je jeho právem pověřit sestavením vlády kohokoliv – samozřejmě tedy, že ono pověření je mimoústavní institut. V tomto směru bych rozhodně článek 66 nepoužíval, byl by to jen nebezpečný precedent do budoucna, na to ten článek není.
Ani v případě, že by prezidentem pověřený Andrej Babiš sestavil vládu, ta by nedostala důvěru a Miloš Zeman by ji protiústavně držel ve funkci bez důvěry v demisi?
Může se to stát, ale je to ústavní právo prezidenta jako politického hráče. Ústava mu to dovoluje a v tomto případě, byť se to někomu možná líbit nebude, nelze použít ani článek 66, ani článek 65 Ústavy.
Autor článku: Jan Palička (info.cz)