Česko bude v druhé polovině příštího roku opět předsedat Radě Evropské unie. Kandidát na ministra pro evropské záležitosti Mikuláš Bek plánuje, že zahraniční delegace nebude zvát jen do Prahy, ale i do regionů. „Při složení vlády, o němž se žertuje, že je to takový moravský puč, předpokládám, že to bude mít podporu,“ říká bývalý rektor Masarykovy univerzity.
Už víte, kam budete zahraniční delegace zvát?
Nejdál jsme v jednáních s Brnem, které si v příštím roce připomene dvousté výročí narození Gregora Johanna Mendela. Tam je nasnadě téma vědy a výzkumu, jihomoravský region v něm právě díky evropským programům a penězům udělal za patnáct let obrovský pokrok. Známe kauzy z některých regionů, kdy došlo ke zneužívání evropských fondů, ale jižní Morava je příkladem, kde takový skandál nenastal.
Rozpočet českého předsednictví je už schválený. S Brnem a Jihomoravským krajem chcete jednat o tom, kdo a jakým dílem se na pořádání akcí bude podílet. Máte přísliby i od dalších měst?
S rozpočtem se nedá dělat už prakticky nic, již jednou byl navýšen o 200 milionů. Našli bychom možná ještě peníze na logistiku, ať půjde o dopravu nebo zajištění konferenčních prostor, ale rozhodně neposílíme personál. Nová vláda musí navíc řešit vysoký schodek v celkovém rozpočtu. Není realistické pořádat většinu akcí mimo Prahu, ale některé bychom do regionů vysunout mohli, abychom zemi propagovali jako celek a přiblížili EU lidem. V lednu o tom chci jednat s hejtmany.
Ministr pro evropské záležitosti nemá v Česku velkou tradici. Budete jím jen do konce českého předsednictví EU, nebo déle?
Má to být pozice na celou existenci vlády. Jsou pro to dobré věcné důvody. Premiér Petr Fiala se chce koncentrovat na své priority a některé agendy, které byly dosud pod premiérem Andrejem Babišem na Úřadu vlády, chce ošetřit vlastními ministry. Evropská agenda je tak velká a rozsáhlá, že potřebuje koordinátora na vládní úrovni. Zabývají se jí do určité míry všechna ministerstva, ale je potřeba někdo, kdo to prováže. Řada návrhů legislativy předkládaných Evropskou komisí postihuje více oblastí.
Například návrhy, které se týkají Green Dealu?
Ano, ty jsou zčásti technické a týkají se energetiky, zčásti jsou ekologicky citlivé a týkají se životního prostředí. A zároveň mají velké sociální dopady. Vláda k návrhům Evropské komise vypracovává pozice, na nichž bylo v poslední době vidět, že si sice resorty napíšou svůj díl, ale celek pak není úplně dotažený a domyšlený. Nás teď čeká zásadní změna ekonomiky, snad největší od 90. let. A to dekarbonizace. Musíme být proto dobře připraveni.
V čem?
Musíme lépe zpracovávat různé analýzy dopadů evropských návrhů. Musíme více investovat do komunikace se zaměstnavateli, svazem průmyslu a obchodu, hospodářskou komorou, odbory nebo nevládními organizacemi. Transformace bude pro Českou republiku obrovský úkol. A v téhle době má pozice ministra pro evropské záležitosti větší význam, než by měla před pěti nebo osmi lety. Už teď jsme svědky postupného přesunu agend z ministerstva zahraničí směrem k Úřadu vlády. Protože evropská politika už není klasickou zahraniční politikou, ale de facto vnitřní, protože všechna legislativa má bezprostřední dopad na každodenní život obyvatel republiky. Zdá se mi rozumné, že premiér a ministr pro evropské záležitosti budou sdílet aparát Úřadu vlády. Není to samostatné ministerstvo, ale je blízko k premiérovi.
Jak se pod Petrem Fialou vlastně pracuje? Když šéfoval Masarykově univerzitě, byl jste prorektorem.
Mně se pod ním pracovalo dobře. Umí delegovat. Na začátku jeho rektorování jsem byl prorektorem pro vnější vztahy, zahraničí a marketing. A během dvou let mi k tomu přibyla agenda evropských strukturálních fondů a strategického plánování. Když jsem se pak rektorem stal já, rozdělil jsem svou bývalou agendu mezi tři lidi.
Do doby, kdy jste byl rektorem, se datuje začátek vašeho sporu s prezidentem Milošem Zemanem. Jak probíhal váš poslední rozhovor? A v plánu máte prý i další schůzky ohledně organizace předsednictví?
K minulosti jsme se nevraceli. Rozhovor byl přátelský, a to v tom směru, že to byl opravdu rozhovor dvou lidí a ne série monologů. A určitě ne výslech. Samozřejmě nejsem rád, že se protahovalo jmenování vlády, ale samotné rozhovory jsou docela standardní ve svém průběhu. A v případě rozhovoru o evropské agendě je debata s prezidentem vlastně užitečná. Protože i on, pokud mu to zdraví dovolí, bude jedním z klíčových aktérů předsednictví. Určitě by nebylo dobré, kdyby během předsednictví spolu premiér, prezident a ministr pro evropské záležitosti nemluvili a nespolupracovali. Myslím, že jsou si toho všichni aktéři vědomi.
V posledních dnech byl „pod palbou“ kritiků kandidát na ministra spravedlnosti Pavel Blažek (ODS). Jak to ovlivnilo jeho pozici, případně náladu v koalici?
Nejsem u všech jednání, takže to nedokážu detailněji posoudit. Myslím si, že pro budoucí členy vlády je rozhodující slovo a postoj premiéra. Petr Fiala se nepochybně musel s okolnostmi minulosti Pavla Blažka seznámit detailně. Takže pokud řekne, že mu důvěřuje a že nemá pochybnosti, je to pro většinu z nás nejdůležitější. Těch pět politických stran opravdu respektuje svoje návrhy a nominace. Je zodpovědností ODS, koho do vlády nominuje, tak jako zase STAN za nás. A primárně nominující strana nese případné škody, kdyby se ukázalo, že nezvolila dobře.
Debatu vyvolal plán lidovců na zvyšování důchodů na základě počtu vychovaných dětí. Je na tom mezi budoucími ministry shoda?
Zatím zaznívají vstupní názory jednotlivých stran nebo kandidátů. Ale vláda ještě nezasedla, proto žádný její názor ještě neexistuje. Byť si ho bude muset velmi rychle vydiskutovat a prezentovat. Všichni bychom měli být poměrně zdrženliví v prezentaci vlastních stanovisek. Já jsem se rozhodl, že budu nejnudnějším ministrem té vlády. Zvlášť v evropských věcech je na místě počkat na chvíli, kdy budeme mít možnost dohodnout se na názorovém průniku. Můžeme se pohádat na uzavřeném zasedání vlády. Ale jakmile otevřeme dveře, tak musím hájit pozici, která se dohodla. Já sám si chci počkat, až uvidím důvodovou zprávu a detailní návrh na změnu důchodového systému.
Nicméně názory ohledně směřování Česka a jeho ukotvení máte. Řekl jste, že země V4 pro nás nemusí být nutně hlavním partnerem. Kdo by jím měl tedy být?
Měli bychom zintenzivnit vztahy s dalšími evropskými partnery. Máme zatím nastavenou velmi rozsáhlou institucionalizovanou spolupráci v rámci V4. A já to určitě nechci rušit nebo oslabovat. Ale byl jsem překvapený, že existují pravidelné schůzky evropských výborů V4, ale už ne s těmi z Rakouska nebo Německa. Tak jsem to hned změnil, máme dohodu, že se budeme scházet každý půlrok. Určitě budou na místě i intenzivní vztahy s Francií. Nejenom protože převezme předsednictví, ale protože v oblasti energetiky má a bude mít řadu společných pozic a zájmů. Potřebujeme zintenzivnit vztahy se zeměmi na západ od nás. Což nestojí proti V4, jen si musíme uvědomovat, že budeme potřebovat ještě další či jiné spojence.
Země V4 mají s EU problematické vztahy. Pirátský europoslanec Marcel Kolaja kritizoval například Polsko a tamní tlak na protipotratovou politiku. Opřel se ale i do české vlády, že se k dění v Polsku nijak nevyjádřila. Měly by se státy EU vyjadřovat k vnitřním politikám svých sousedů?
Je zakotveno už ve smlouvách o EU, že je to také společenství hodnot. Významnou částí evropské agendy je péče o společné hodnoty a dodržování pravidel právního státu. Zároveň je to nesmírně citlivé, výbušné téma. Ani uvnitř vládní koalice nemusí být identický názor na řadu věcí. Hledání společné pozice vůči partnerům v Polsku nás čeká.
Bude obtížné?
Musíme vážit různé strategické zájmy. To by zároveň nemělo bránit tomu, že se vyjádříme třeba kriticky vůči některým politikám, které realizují v sousední spřátelené zemi. Určitě to diplomaticky není jednoduché. Polsko má v tuto chvíli s Evropskou unií jako celkem, tedy i s Českou republikou, otevřených několik vážných otázek. Téma, které jste zmínila, je samozřejmě společensky hodně citlivé a výbušné. A pak jsou tady další témata typu nadřazenosti polské legislativy vůči té evropské. To je něco, co opravdu může skončit u Evropského soudu a vést k různým kolizím. V prohlášení nové německé vlády se o tom explicitně mluví. Také jsem zaznamenal hlasy v médiích, že by se Česká republika měla pokusit hrát roli nějakého prostředníka mezi Německem a Polskem v této věci.
Cítíte se na to?
No, uvidíme. Nepřeceňoval bych naši roli. Ale určitě je na místě, abychom o tom s polskými partnery vedli otevřenou debatu.
Dokážete si představit, že se Česká republika dostane se svými spory vůči EU do podobné hraniční situace?
Věřím tomu, že ne. Máme samozřejmě na ten spor zaděláno, a to v oblasti střetu zájmů.
Tam mířím.
Věřím tomu, že nová vláda bude postupovat velmi razantně tak, abychom uvedli naši legislativu do souladu s tou evropskou. Je potřeba odstranit rozporné momenty v české legislativě, které vytvářely opravdu nekomfortní a nejistou situaci i pro významnou část státní správy. Prostě to komplikuje administraci a správu velkých evropských projektů. Musíme rychle dospět k nějakému řešení, které bude srozumitelné a průhledné, problém odstranit ze stolu. On totiž postupně eskaloval. Některá česká specifika v této oblasti se nedala před našimi kolegy ze zahraničí vysvětlit a obhájit. Chápu, že země, které jsou čistými plátci do evropského rozpočtu, trvají na tom, aby pravidla byla jasně nastavená. Změnou vlády se ale odstraňuje ten neuralgický bod (pousmání), kterým byl premiér Babiš. A věřím tomu, že i kolegové z hnutí ANO budou v téhle věci mít jednodušší situaci, dospět v debatě s námi možná ke společnému názoru. Nemusí to být už vnitropoliticky výbušné téma.
Autor: Markéta Lankašová (iDNES.cz)