Ani ve strachu nesmíme pošlapávat lidská práva, říká místopředseda Senátu Jan Horník. V rozhovoru komentuje aktuální situaci na Ukrajině, ale také vývoj českého politického prostředí a cestu za vyspělou demokracií. Rozebírá též svoji vizi pro Senát v budoucnu a jeho roli v rámci zahraniční politiky a světového společenství.
Když jsme se spolu poprvé domlouvali na rozhovoru, měl být úplně o jiném, možná o dost lehčím tématu. Nyní ale zažíváme šok z náhlého vypuknutí války na Ukrajině, pár set kilometrů od našich hranic probíhají boje. Dala se podle Vás eskalace konfliktu ze strany Ruska očekávat?
Bohužel, dala. Náznaky ruské rozpínavosti se pravidelně objevovaly v historii. Ať už se jedná o imperialismus Petra Velikého či ruskou anexi Krymu z roku 2014. Ruský medvěd v osobě prezidenta Putina dosáhl toho zcela nejhoršího, co bylo možné, když zavlekl do války nejenom Ukrajinu, Evropu a celý svět, ale také vlastní národ. Stopy této agrese nepůjde zahladit po dlouhou dobu. Stigma rozpoutání válečného konfliktu se s ruským národem povleče desítky let, neodlišně od traumatu, které si způsobilo bývalé nacistické Německo a s nímž byli Němci nuceni žít. Úplně stejně dopadne putinovské Rusko.
Senát se připojil k podpoře Ukrajiny na několika úrovních, plánujete podniknout nějaké kroky v rámci pomoci válečným uprchlíkům ve svém regionu?
Jsem rád, že náš Senát již od počátku této krize dokázal reagovat rychle a spontánně. Těší mne kroky Senátu jako celku, ale i aktivity jednotlivých senátorek a senátorů, ať už se jedná o přijatá usnesení nebo finanční podporu napadené země. V našem regionu jsme sice v rámci republiky od konfliktu v podstatě nejdále, na Karlovarsku je ovšem od devadesátých let poměrně veliká ukrajinská komunita. Ukrajinci tu s námi žijí jako součást našeho společenství a nikdy jsme mezi sebou neměli nějaké rozbroje. Naopak, jejich komunita spíše pomáhala naší ekonomice a hospodářství, a nevidím důvod, proč by se situace měla měnit, i kdyby jich k nám přišlo mnohonásobně více. Každá obec v regionu bude pomáhat podle svých možností, konkrétně mohu mluvit za malé město Boží Dar, kde poskytujeme ubytovací kapacity pro válečné uprchlíky. Především ale bude důležité tyto lidi včlenit do společnosti tak, aby se necítili jako odstřihnutá enkláva, ale aby se stali součástí našeho procesu žití.
Jak se podle Vás změnila politika a legislativní proces od Vašeho prvního zvolení do Senátu v roce 2004?
Při mých začátcích v Senátu byl všude ještě dobře patrný duch jeho založení, byli zde přítomni legislativní matadoři tehdejší politické scény. Tyto velice chytré osobnosti Senát svým způsobem budovaly a utvářely zvyklosti jak mezi zákonodárci, tak i mezi senátorskýmikluby. Tato doba pro mne byla velmi příjemná, poučná a sám jsem si prošel minimálně dvouletým obdobím, kdy jsem novému prostředí přivykal. Po nabraných zkušenostech ze schůzí a debat jsem se do jednání začal aktivně zapojovat a tak trochu vystrkovat růžky, což také napomohlo mé prospěšnosti v rámci senátorského kolektivu.
Politické prostředí prošlo obrovskou změnou, za což vděčíme především digitalizaci. I když ve svých počátcích Senát nestál v předvoji digitalizace státní správy, v průběhu let se situace změnila a dnes stále více přecházíme do digitálního prostředí. K velikému posunu přispěl i vstup České republiky do Evropské unie. V Senátu vznikl například evropský výbor, který od svého vzniku neustále zvyšuje frekvenci své agendy a dnes je dokonce druhý nejaktivnější v celé unii z hlediska projednaných nařízení orgánů EU, hned po tom portugalském, který má tuto agendu povinnou.
Setkával jste se během své politické kariéry často s nátlakem ze strany lobbistů a zájmových skupin?
Na počátku ano. Byl jsem v podstatě takový nepopsaný list z Karlovarska, bez příslušnosti k nějaké z tradičních politických stran, a z různých směrů se objevily tendence tento list popsat a uzpůsobit k potřebám lobbistů. Od roku 1990 jsem starostou a různým nátlakům ze strany místního lobbingu jsem čelit musel. Rozhodl jsem se ale odolávat, a to i po mém příchodu do Prahy, a setrvat v tom, že těm lobbujícím lidem na ruku nepůjdu a že budu hlasovat podle sebe, ne podle nějakých individuálních či zájmových přání. Trvalo takové dva roky, než lobbistické skupiny zjistily, že chodit za mnou bude prostě a jednoduše zbytečné. To je pro mne vlastně ta největší odměna.
Jak je na tom naše země s korupcí? Jedná se podle Vás o stálý fenomén v českém prostředí?
To je fenomén, který se z povrchu zemského nepodaří vymazat asi nikdy. Demokracii a vyspělé civilizaci se u nás učíme teprve krátkých třicet let a bude trvat ještě dlouho, než všichni, od politiků po podnikatele a občany, pochopí, že korumpovat se skutečně nemá. Nezáleží na tom, na jaké úrovni, i korupce na té nejnižší úrovni škodí, a samozřejmě největší škody by mohly být napáchány korupcí na vysokých postech. Stále se máme co učit od států, které jsou v cestě za skutečně vyspělou demokracií dále a politickou kulturu si budují po delší dobu.
Odhalila koronavirová pandemie nějaké nedostatky zákonodárného procesu? Čemu se museli zástupci obou komor parlamentu za poslední dva roky naučit?
Jednoznačně odhalila. Nedostatky našeho systému byly především manifestovány v dnes již prokazatelně protiústavních opatřeních na začátku pandemie, kdy stát zamezoval vlastním občanům překračovat hranice a volně se pohybovat. V boji proti protiústavnosti sehrál Senát svou důležitou roli, když v jeho řadách vznikala ústavní žaloba proti těmto krokům vlády. Všichni jsme měli tenkrát odůvodnitelný strach způsobený v dnešní době bezprecedentní krizí, ale ani ve strachu nesmíme pošlapávat lidská práva.
Jak podle Vás v návaznosti na výsledky voleb do Poslanecké sněmovny bude vypadat spolupráce mezi oběma komorami českého Parlamentu?
Máme za sebou období, kdy bylo v Poslanecké sněmovně spíše středo-levicové zastoupení, které se se středo-pravicovým Senátem dostávalo do kolize. Situace se změnila a strany, které jsou v Senátu, jsou zastoupeny většinově v Poslanecké sněmovně a ve vládě. To ale nutně neznamená, že dochází k stoprocentní shodě, jak nám například ukázal pandemický zákon. Podstatné je, že když je nějaká legislativa ušitá horkou jehlou, Senát vždy vykonává svou funkci horní komory, která zákony opravuje tak, aby byly především spravedlivé a správné. Smutné je, že snaha o opravu legislativy vyvolává zejména v řadách sněmovní SPD potřebu vyčerpávat jednání sněmovny obstrukcemi, které legislativní proces ve finále ztěžují. Nicméně my jako Senát se snažíme své názory na připravované zákony komunikovat tak, abychom mohli s Poslaneckou sněmovnou v budoucnu pracovat efektivně na legislativě, která bude pro občany srozumitelná a užitečná.
Před nedávnem oslavil Senát 25 let od svého novodobého ustavení, jaká je Vaše vize pro Senát v budoucnu?
Moje vize Senátu spočívá v představě horní komory, která se přirozeně pohybuje zcela v odlišné době, než při jejím ustavení, ale zároveň myšlenky, se kterými byla zakládána, zůstávají stejné. Senát stojí pevně na Masarykových tradicích První republiky, na idejích svobody a demokracie. Je to také místo politické kultury, kde si navzájem nasloucháme a vedeme kultivovanou odbornou diskuzi. Toto je viditelné i při jednání pléna, kdy se k danému tématu vyjadřují skutečně odborníci, kteří jsou například zpravodaji daných návrhů zákonů. Zbytek zákonodárců si tak může poslechnout názor odborníka na projednávanou matérii a lépe si tak utvořit svůj názor. Přál bych si, abychom v budoucnu nesešli z cesty a legislativu projednávali i nadále důkladně, což bohužel neusnadní stále se zrychlující doba, měnící se geopolitická situace nebo nemoci, které budou přicházet. Senát v budoucnu by měla formovat jeho podstata, a sice tvorba kvalitní legislativy pro naše občany.
Vidíte roli Senátu i v rámci zahraniční politiky? Může hrát roli v rámci zachování nejenom naší, ale i světové demokracie?
V každém případě. Velká úloha Senátu spočívá v upozorňování na nebezpečí nedemokratických sil a ve vymezení se vůči konfliktům ve světě. Konkrétně se lze bavit o vymezení se vůči putinovskému Rusku, které se chová způsobem, jako by chtělo znovu obnovit velký všesvazový stát a zahrnout do něj všechny země, které historicky spadaly do sféry vlivu komunistického Sovětského svazu. Z takového kolosu by poté již nebylo úniku. Tato úloha Senátu je zásadní, i když si můžeme připadat jako malý stát a malý Senát. Je nezbytné, abychom se postavili na stranu svobody a demokracie a vzkázali velkému Rusku a velké Číně, že nesdílíme jejich vizi budoucího uspořádání světové společnosti. Nelze přeci dopustit, aby se stále vedly války o území, o vliv a o nerostné bohatství. Úkolem celého světového společenství, český Senát nevyjímaje, je vypořádat se s nesvobodnými silami toužícími po válce a směřovat k cíli vzájemné spolupráce a pomoci.
JanHorník
- senátor za volební obvod 1 – Karlovy Vary • do Senátu poprvé zvolen v roce 2004 • od roku 2018 místopředsedou Senátu • člen STAN
Autor: Vojtěch Chmelíček Oddělení komunikace Kanceláře Senátu